Bakterielní DNA vysílá elektromagnetické vlny

Vědecká skupina okolo francouzského virologa Luca Montagniera (1932), předloňského nositele Nobelovy ceny za objev viru HIV v r. 1983, publikovala v časopise »Interdisciplinary Sciences: Computational Life Sciences« (2 / 2009) velmi pozoruhodnou studii »Electromagnetic Signals Are Produced by Aqueous Nanostructures Derived from Bacterial DNA Sequences«.

V souhrnu k tomuto článku se píše: Je popsána nová vlastnost DNA - schopnost některých bakteriálních sekvencí DNA vyvolat ve vodných roztocích elektromagnetické vlny. Zdá se, že je to rezonanční jev, který je spouštěn vlnami velmi nízké frekvence v okolním elektromagnetickém prostředí. Genomická DNA většiny patogeních bakterií obsahuje sekvence, které jsou schopny takové signály vytvářet. To otevírá cestu k vývoji vysoce senzitivního detekčního systému chronických bakteriálních lidských i zvířecích nemocí.

Tým provedl řadu pokusů, které se zakládaly na následujícím postupu: biologická tekutina byla dokonale odfiltrována od původního infekčního mikroorganismu, byla tedy v dané chvíli sterilní, přesto vykazovala přítomnost elektromagnetických vln nízké frekvence. Vlnění se zesilovalo díky rezonanci a bylo zde jasně měřitelné. Současně bylo vlnění typické pro daný typ mikroorganismu (HIV, mykoplasmata, escherichia coli, streptokok, stafylokok...). Když se hledal zdroj těchto signálů, byly nalezeny nanostruktury - miniaturní sekvence DNA  mikroorganismů, které prošly filtrem. Tyto části DNA byly tedy schopny vysílat charakteristické elektromagnetické vlny, které bylo možno po zesílení zaznamenat.  Pokud byl roztok navíc rozdělen do několika zkumavek, bylo dokonce možné změřit, že roztoky v nich spolu navzájem komunikují za předpokladu, že obě zkumavky obsahovaly roztok stejného druhu mikroorganismu! To ukazuje na to, že přenos je zprostředkováván druhově specifickými  signály a frekvencemi. Pro vyloučení vlivů místa a pracovníků byly zaznamenány stejné pozoruhodné výsledky.

Pozoruhodné bylo, že jakmile vědci smíchali filtrovanou tekutinu s aktivovanými lidskými T-lymfocyty, tedy buňkami imunitního systému, původní mikroorganismus se obnovil. Také po zničení mikroorganismů formaldehydem se signály objevily. Z toho by vyplývalo, že např. formaldehyd sice usmrtí bakterie, nenapadá však tzv.

nanoformy jejich genetického materiálu, který je zdrojem signálů a z nichž se může mikroorganismus (bakterie, vir) za jistých okolností znovu obnovit (ve smyslu historického pleomorfismu). Otázkou zatím zůstává, zda tyto sekvence DNA jsou schopné nést informace, které by hrály nějakou úlohu při vývoji nemocí.

Montagnier založil na základech tohoto výzkumu v roce 2006 společnost Nanectis Biotechnologies, která vznikla z dřívější firmy Digibio, založené Jacquesem Benevistem. Společnost se specializuje na »digitální biologii« a detekování elektromagnetických signálů z molekul, jež jsou předmětem dvou Montagnierových patentů na způsob detekování EMP. Současně muselo r. 2009 dojít k soudnímu vyrovnání ohledně patentu, který přihlásil rovněž Bruno Robert, ředitel firmy Vigibio (součást DigiBia).

Pokud by se závěry zmíněného výzkumu potvrdily, šlo by o jistý převrat ve výzkumu chování mikroorganismů.

Zároveň by se tímto způsobem osvětlilo fungování a oprávněnost některých metod alternativní medicíny, které jsou dosud ze strany konzervativní vědy zlehčovány (např. homeopatie, informační medicína, biorezonance, elektrodermální metody, zapper,...). Také by mohl tento objev vysvětlovat některé zvláštní zpochybňované jevy - např. tzv. paměť vody. Lze si také představit, že podobným způsobem vysílá EM signály i DNA vyšších živočichů, tedy i člověka. Tím by se do nového světla dostalo i působení zevních umělých zdrojů EMP a úloha elektrické rovnováhy prostředí a rezonančních jevů.

Pro úplnost je třeba říci, že úvahy o závažné roli elektromagnetických signálů v životě organismů a jejich terapeutické využití nejsou nové, ke škodě věci byly a jsou oficiální vědou většinou nepochopeny, potlačovány nebo upadly v zapomnění (Nikola Tesla, Royal Raymond Rife, Hulda R. Clarková...). Doufejme, že jméno prestižního nositele Nobelovy ceny, zajistí těmto revolučním myšlenkám na poli vědy a výzkumu dostatečný prostor.         

R.A. Muselík